Naše děti a láska

Myslím si, že každý člověk by chtěl být svým způsobem milován. Abych se vám přiznala, tak já bych se bez lásky opravdu už neobešla. Já mám vlastně lásku už odjakživa. A musím se přiznat a taky pochlubit, že jsem měla opravdu milující rodiče. Bohužel už nejsou ale mezi námi, ale i tak mi moc chybí a vzpomínám taky na to, jak jsem byla velice milované dítě. Moje dětství bylo opravdu šťastné a veselé. Moji rodiče mi koupili opravdu všechno, co jsem si přála. Tomuhle se říká opravdu pravá nefalšovaná mateřská láska. Ale hlavně si prosím nemyslete, že jsem byla rozmazlená. Protože tohle tedy vůbec ne.

Bez lásky to nejde.

Moji rodiče byli sice opravdu hodní a udělali pro mě cokoliv, ale byli taky striktní a velice přísní. Vždycky dodržovali přesně to, co řekli a přes to vlak nejel. A já jsem se to naučila. Takže jsem věděla, že když se budu chovat slušně a udělám taky něco doma, třeba uklidím, tak potom taky se dočkám toho, co si přeji. A myslím si, že by to takhle mělo fungovat. Tak opravdu chytře, skvěle a to všude. Myslím si, že tohle přesně taky aplikují na svého syna. Takže jsem opravdu ráda, že mám tak skvělého a zdravého syna, který mi nosí si jenom veliké štěstí a má také samé jedničky ve škole.

Láska má mnoho podob.

Samozřejmě, že by mi zase úplně nevadilo, kdyby to synovi ve škole nešlo. Protože zase můj bratranec byl takový, že musel jít do pomocné školy, protože ve škole normální mu to vůbec nešlo. Ale na tom nic hrozného není, prostě každé dítě je jiné. A tohle na mateřské lásce opravdu nic nemění. Já bych se svého dítěte opravdu nikdy nevzdala a opravdu nechápu ty ženy, které se opravdu dobrovolně vzdají svého dítěte ať už je to jakýkoliv případ. Láska je prostě láska a když je láska opravdu upřímná, tak je potom taky člověk více šťastnější a taky veselejší. S láskou a rodinou se to potom lépe žije. 

Doporučené články