Snad každý dnes ví, že dnes zažíváme třetí technologickou revoluci. Ta je charakterizována velmi rychlým pokrokem ve vědě a technice a následným uváděním stále nových přístrojů na trh. A to je přesně to, co můžeme sledovat všude kolem sebe.
Tento překotný vývoj však v některých lidech vzbuzuje obavy. S rozvojem umělé inteligence se začínají obávat, že díky strojům přijdou o práci. A je pravdou, že automatizace především ve výrobě pokračuje skutečně rychlým tempem. Lidé jsou zkrátka ve výrobním sektoru potřeba čím dál méně.
Je však jasné, že ačkoliv stroje jsou v těchto případech spolehlivější, rychlejší a efektivnější než lidé, těm se příliš nelíbí, že přicházejí o práci. A i když se značná část z nich může rekvalifikovat na jinou pozici, mají strach, aby stroje jednou nevytlačily lidi úplně.
Samozřejmě můžeme přemýšlet o tom, co by to znamenalo. Především by si lidé nemohli vydělávat peníze klasickým způsobem. Mohly by tedy nastat dvě možnosti. Za prvé by se měna jako taková stala zbytečná a každý by si mohl vzít tolik, kolik potřebuje, nebo (a to je bohužel pravděpodobnější) by veškeré bohatství přešlo do rukou majitelů strojů. Zbytek lidstva by hladověl, neboť by si nemohl koupit jídlo.
Otázkou ovšem je, jestli něco takového může vůbec nastat. Koneckonců, ačkoliv technologie postupují kupředu mílovým tempem, tomu, že by stroje mohly nahradit skutečně veškerá zaměstnání jsme ještě na hony vzdáleni.
Pravdou totiž je, že jakýkoliv přístroj může jednat pouze podle svého programu. Má předem dáno, jak se má v dané situaci zachovat. A to naprosto stačí, pokud vše funguje tak, jak má. Co když se ale objeví neočekávaný problém? Koneckonců, žádný programátor nedokáže počítat s naprosto všemi variantami. V takové chvíli je člověk nepostradatelný.
Proto není potřeba se v současnosti tohoto scénáře příliš obávat. Jistě, nemůžeme naprosto přesně vědět, co přinese budoucnost, avšak nadvláda strojů nám prozatím rozhodně nehrozí.